Tradiční japonské hlavolamy Kumiki

Historie hlavolamů Kumiky Mechanické hlavolamy

Tradiční japonští řemeslníci nepoužívali při stavbě budov hřebíky,  protože sbíjené dřevěné spoje byly snadno ohroženy během zemětřesení. Proto vyvinuli důmyslné metody zámkových spojů dřeva tak, aby budovy byly pružné a nepřenášely vibrace do celé stavby a do jisté míry je pohlcovaly.

V období Edo (1616 – 1866) se tyto stavby značně rozvinuly. Zhruba v polovině tohoto období se začaly objevovat pracovní modely těchto staveb, které se vyvinuly v oblíbené hlavolamy – kumiky.

Existují čtyři různé Kumiki techniky: oshi, mawashi, kendon a sayubiki. V prvním případě, tedy oshi, je třeba vytlačit jeden dílek ven, aby bylo možné hlavolam celý rozebrat. Hlavolam založený na principu mawashi mají kus, který musí být jako první vyjmut pomocí rotace. V případě kendon principu musíte odebrat kus pohybem nahoru a dolů nebo zleva doprava. S sayubiki jsou hned dva klíčové kusy, které musí být odstraněny současně.

Klíčový prvek je však u všech čtyř principů velmi důmyslně ukryt. Většina tradičních kumiki hlavolamů jsou vyrobeny z japonského dřeva Ho, také známého jako Boku nebo japonská Magnolia – Magnolia hypoleuca.

 

 

 

Sdílejte
  • 1
    Share

Napsat komentář...