Historie GO – nejstarší logické deskové hry na světě

Historie hlavolamů Mechanické hlavolamy NOVINKY

Historie GO se ztrácí v čase, jak už to u velmi starých věcí bývá. Vznikla ve starověké číně odhadem před 2500 – 4000 lety. Je to nejstarší hra, která se po celou dobu historie stále hraje v nezměněné podobě. Čínský název hry je Wej-čchi. Do dnešní doby se zachovala hlavně díky jejímu rozvoji v Japonsku. Velmi rozšířená je i v Koreji (pod názvem Baduk) a ve východní Asii všeobecně.

Původ

Historici se domnívají, že původně mohla deska s průsečíky sloužit jako počítadlo – vlastně takový starověký kalkulátor. Tomu ovšem trochu odporuje fakt, že systém 19×19 průsečíků neodpovídá desítkové soustavě, kterou Číňané používají odedávna. Jiná teorie uvádí, že to mohlo být součástí jakéhosi věšteckého rituálu, kde černé a bílé kameny představují jin a jang. V této souvislosti je zajímavé, že počet průsečíků (361) téměř odpovídá počtu dnů v roce.

Legendy o vzniku

O vzniku existuje celá řada legend. Jedna z nich připisuje vynález hry rádci krále Yao pro zušlechtění ducha jeho poněkud zaostalého syna. Jiná zase líčí příběh o dřevorubci, který se vypravil do hor na dříví. Uviděl dva starce, pravděpodobně bohy, jak hrají go. Začal pozorovat jejich hru. Když bohové dohráli, rozplynuli se a dřevorubec zjistil, že mu zešedivěly vlasy a že topůrko jeho sekery je shnilé. Když se vrátil do své vesnice, nikdo ho už neznal. Jen jakýsi stařec mu vyprávěl, že před mnoha lety odešel jeden dřevorubec do hor a už se nevrátil. Protože ale hru pozoroval důkladně, pochopil její pravidla a ty pak přinesl mezi lidi.

První zmínky

Nejstarší písemná zmínka o hře go pochází ze 6. století před n. l. z díla samotného Konfucia, který se ovšem o hře vyjádřil spíše přezíravě.  První dochovaný text věnovaný pouze hře go je z 1. století n. l. A konečně – nejstarší dochovaný záznam partie go pochází zhruba z roku 250 n. l.

V letech 400-300 př. n. l. čínští učenci psali o wei-chi  jako o cestě správného správné myšlení, zbožnosti a lidské přirozenosti. Do 16. století se stalo jedním z „Čtyřch dovedností“ (spolu s kaligrafií, malováním a hudbou), které musí čínský šlechtic zvládnout.

Cesta k profesionalizaci

Ve 2. století n.l. se hra přenesla do Koreje, kde se stala zábavou pro vyšší třídy. Kolem 6. století se go dostalo do Japonska, kde se zpočátku rozvíjelo v klášterech, ale rychle se rozšířilo i mezi aristokracií. V druhé polovině 16. století se go dostává do přízně tehdejších vládců Japonska. Kolem roku 1600 díky tomu vznikají čtyři školy go, nazývané Honinbó, Inoue, Jasui a Hajaši. Jejich hráči dostávali od šóguna plat, nejsilnější hráč těchto čtyř škol získal titul Mejdžin (Mistr) a byl jmenován Godokoro (jakýmsi ministrem go). Školy byly zmocněny příjímat žáky a vydávat jim osvědčení o síle jejich umění.

Ve druhé polovině 20. století se go vrátilo na výsluní i v Číně a Jižní Koreji a hráči těchto 3 států jsou dnes považováni za špičku světového go.

Sdílejte
  • 6
    Shares
Tagged

Napsat komentář...